IGOR HLAVINKA
           

ŽIVOTOPIS  
OBRAZY        
KRESBY        

PLASTIKY    
VÝSTAVY      
OSTATNÍ       
KONTAKTY  

IGOR HLAVINKA - AKADEMICKÝ MALÍŘ   Narozen 18. března 1959 v Praze. 1979 - 1982 studia scenografie na Divadelní akademie múzických umění Praha. 1982- 1986 Akademie výtvarných umění Praha(obor krajinářská a figurální malba- prof. František Jiroudek) Ve své tvorbě po absolvováni AVU se postupně zabýval krajinomalbou, kresbami a figurálni malbou na téma holokaustu, nefigurálni malbou(cykly Znaky, Chaos a řád, Strašná souměrnost, Okolo středu). V 90.letech účast na symposiích nadace Hermit v klášteře Plasy,kde vytvářel hliněné modely fantasknich biomorfních staveb. V roce 1997 tam též inicioval a spoluorganizoval mezinárodní umělecké symposium „O Počátku“. Několik let se zabýval i restaurovaním nástěnných maleb, navrhováním i realizací zahrad. Od 2003 modeloval z keramické hlíny imaginární hlavy. Od roku 2007 se věnuje kresbě a malbě( někdy reálné, ale většinou imaginární) horské krajiny v cyklu Ostrovy v oblacích. Zučastnil se mnoha společných i samostatných výstav. Zastoupen v soukromých i veřejných sbírkách. V letech 1989-1992 byl členem výtv. skupiny Tunel a od 1996 S. V. U. Mánes. Žije a pracuje v Praze. Na volné noze.

"Mými učiteli jsou především anonymní mistři pravěku a přírodních národů, starověku(egyptské sochařství) i středověku, mistři buddhistické plastiky od Indie po Japonsko, mistři tušové maby Dálného východu. Z naší evropské západní tradice především Giotto, Masaccio, Fra Angelico, Leonardo da Vinci, Bosch, Breughel, Rembrandt, Braun, C.D, Friedriech, Odilon Redon, Gustav Moreau, Klimt, Klee, Brancusi, Šíma, John..."

"Proces kreslení je pro mne většinou důležitější než hotová kresba. Opakovaně kreslím kruh, spirálu nebo nějaký jiný znak (písmeno), abych pochopil, co všechno mohou znamenat. Kreslení je vlastně studiem vnitř­ní i vnější přírody. Hledáním analogií mezi tvary přírody (kos­mu) a mezi tvary, které se neu­stále vynořují v mojí mysli. Kreslím odmalička a v po­sledních letech kreslení převažu­je nad malováním. Kresby jsou většinou defini­tivní, nejsou skicami k obrazu. Jsou rovnocenné k jiným výtvar­ným technikám. Čára je rychlá jako myšlenka. Čára je citlivá na jemné změny nálady, stavu duše i těla. Mno­hem více než mnohovrstevný a nutně přerušovaný proces malby je kreslení spojeno s ryt­mem dýchání (podobně jako zpěv a tanec). Monochromní kresba může rychleji než malba nacházet základní analogické struktury - vzorce mezi mikro- a makrokosmem. Nacházet „ži­vou" geometrii. Jednobarevnost je velkou výhodou a zároveň pro některé lidi velkým nedostat­kem. Nejčastěji kreslím - maluji štětcem a tuší na papír různé barvy i kvality. (Je pro mne ně­kdy těžké rozlišit kreslení od malby). Používám tužky, pero, dřívka, suché stonky rostlin... Některé kresby jsou obouruční. Plocha papíru je pro mne dosta­tečně prostorová." (Text pro katalog: Kresba SVU Mánes 1997)

"Stále mne zajímá kosmolo­gie, astronomie, pohyb živlů, proudění energii, struktura ži­vých tvorů, symetrie - asymetrie těla i vesmíru, vznik života... Co bylo na počátku? Pokouším se o návrat k po­čátkům mého kreslení, k prvním chaotickým dětským čáranicím. Na počátku je prázdnota, zářící prázdnota papíru. Jednota. Ne­konečno možností. Nerozdělenost. Na počátku jsem byl já a svět jeden celek. Pak začíná dě­lení. Nejprve v duchu. V prázd­notě se objevují jakési osy a stře­dy- : . První bod, první čára na papí­ře jsou v největším možném pro­tikladu k prázdné ploše. Chaoticky vedené čáry po­stupně dostávají určitý směr, vznikají ohniska čar. Některé kresby mají mnoho vrstev s růz­nými ohnisky, osami, směry. Nic se neztrácí. Spodní vrstvy při ur­čitém úhlu pohledu jsou viditel­né. Čas je v těchto kresbách zvláštní. Paradoxní jev. Každá z čar je bleskové, individuální gesto (stejně jako život každého člověka), jejich opakováním vzniká síť a pak jednolitá klidná plocha. Na pokojně se lesknoucí ploše (papír už neprosvítá) se pak začíná uplatňovat optický lom světla, na lomu vertikál a horizontál. Všechno plyne. Všechno po­mine. Smíření protikladů. Čáry vytvořily plochu, kresba se změ­nila v malbu." (Cyklus kreseb „O počátku", 1995-97)

Několik ůvah starých mistrů, které mne inspirují:

"Hledám vzdálený výchozí bod původního tvoření, v němž tuším formuli pro člověka, zvíře, rostlinu, zemi, oheň, vodu, vzduch a všechny vířící síly záro­veň." -"Studuji přírodu v hla­vě." -"Moje ruka je nástrojem jakési vzdálené síly." -Paul Klee
"Z neladně roztroušených vě­cí - nejkrásnější uspořádání." -"Protikladné - shodné, a ne­shodných věcí nejkrásnější har­monie." -Herakleitos
"V dotyku štětce s tuší se ustavuje prvotní jednota, zvaná jin-jún; tato prvotní jednota je ještě nerozlišená, je to původní chaos, a kdybychom se zřekli malířské čáry, nikdo by do toho chaosu nevnikl." -"V oceánu tuše se ustavuje hluboký duch, zpod hrotu štětce tryská život, na kousku papíru se děje hlu­binná proměna, z chaosu křesá­me paprsek světla. A není-li při tom štětec pouhým štětcem, tuš pouhou tuší a malba pouhou malbou, pak je to tím, že jsem v tom já, já jsem ten, kdo roztí­rám tuš, neboť ona se sama ne-rozetře, jsem v tom já, kdo dr­žím štětec, neboť on se sám ne-podrží, tak jako je lůno, jež vrhá svůj plod, neboť nic se nerodí samo. Tak se z oné původní jednoty vydělují desetitisíce věcí, jež my dovádíme k nové jedno­tě, abychom dovršili onu prvotní jednotu jin-jún; a to je nejzazší meta, k níž se můžeme dobrat my na tomto světě!" -Malířské rozpravy mnicha Okurky, z čín­štiny přeložil Oldřich Král
"Dění v tomto vesmíru postu­puje od chaotického k méně chaotickému, od méně uspořá­daného k uspořádanějšímu." -Václav Boštík
"Asi bych ještě citoval z Leonarda, z Kupky, z Lao-c'e, z mistra Čuanga... Je nemož­né, abych to napsal lépe než oni. Popsal jsem spoustu papíru, za každé prázdné slovo se jed­nou budeme muset zodpovídat. Proto raději končím."

AKTUÁLNÍ VÝSTAVA

Probíhá aktualizace...